Sodíkové výbojky jsou stále nejrozšířenějším světelným zdrojem pro veřejné osvětlení v České republice. Zde nabízíme k přečtení základní charakteristiky jednotlivých typů.

Nízkotlaká sodíková výbojka

Tyto výbojky v sobě mají výbojovou trubici z borokřemičitého skla, která obsahuje kovový sodík a dále malý obsah neonu a argonu v Penningově směsi kvůli spuštění plynového výboje. Výbojka po zapnutí začne emitovat matné červeno/růžové světlo, následně se začně ohřívat kovový sodík a po pár minutách se světlo změní na jasně žluté.Při dodržování provozních podmínek (povolené kolísání  napájecího napětí < 5 %, správně dimenzované tlumivky), dosahuje život výbojek předních výrobců 16 000 až 20 000 h. Je však zdrojem téměř monochromatického záření, což je příčinou velmi špatného podání barev, kdy všechny barvy osvětlovaných předmětů kromě oranžové, se jeví jako barvy šedé různé sytosti. Náhradní teplota chromatičnosti je 1 800 K.

Vysokotlaká sodíková výbojka

Vysokotlaké sodíkové výbojky jsou založeny na výboji v parách sodíku a vykazují vysoké měrné výkony (120 lm/W) při dlouhé době života (obvykle 25 000 h). Jejich nevýhodou je zhoršené podání barev (cca  Ra = 25). Vzhledem k velké účinnosti přeměny elektrické energie na světelnou (vysoký měrný výkon), dlouhé době života i jejich spolehlivosti, jsou pro veřejné osvětlení nejpoužívanějším zdrojem světla. Vysokotlaké sodíkové výbojky se rozdělují podle svého konstrukčního provedení na válcové a elipsoidní. Válcové se používají ve svítidlech s přesnějším směrováním světelného toku a hodí se tak pro veřejné osvětlení vozovek, chodníků a cyklostezek. Světlo elipsoidních výbojek se hůře směruje a užívají se především pro celkové veřejné osvětlení venkovního prostoru (parky, náměstí, apod.), kde se požaduje nejen osvětlení komunikací, ale také vertikálních rovin jako jsou např. fasády budov.